Mandlový olej

Historie

Mandlové ořechy byly známé už za starověku v Mezopotámii, Egyptě, Řecku a Římu. Na Řeckých ostrovech můžeme nalézt velmi staré stromy jak mandlovníku tak olivovníku. Divoká Mandloň pravděpodobně pochází ze západní Asie a původně byla převážně hořká. Podél Středozemního moře na území dnešního Izraele a Libanonu se asi 3000 let př. n. l. nacházely sladké Madloně, které neprodukovaly kyanovodík. Zemědělci je začali pěstovat ve velkém a pak se Mandloň stala velmi populární i v Persii, Egyptě, Řecku, Římě a celém Středomoří. Po "Hedvábné stezce" se dostala do Indie a Číny a dnes se peštuje i na americké kontinentu v Kalifornii. Do Kalofornie byla dovezena ze Španělska.
Mandloně jsou spojovány s různými náboženstvími. Jsou zmiňované také v Bibli v příběhu o "Áronově prutu". Římané měli mandlové oříšky za symbol plodnosti a lásky a jsou také součástí křesťanských vánoc. Název je spojován se jménem bohyně Amygdaline uctívané Féničany, všimněte si, jak se název shoduje s názvem amygdaly, párové mozkové struktury v Limbickém systému. Větvičky u dveří obydlí měly zahánět zlé duchy a nemoce. Hořká Mandloň je spojována se smrtí Midasovy dcery, která si dýkou probodla srdce. Mandlový olej byl používán jako obětní oheň k vyvolání božstev jako je  Artemis, Hekaté nebo Die. Kněžky si z jejího dřeva vyráběly magické hůlky a je znakem a symbolem ženství a ženského lůna. Čemuž odpovídá i tvarem. Tím, že kvete na jaře jako první, oznamuje sezónu květin a jara. 
Používaly se na výrobu sladkostí, pečiva, marcipánu nebo na sladkou pastu. V Asii se používá i na pečení mas, drůbeže nebo ryb.